Lustr na chalupu

Další nápad byl udělat kolo z ohnutých pruhů překližky, ale zavrhnul jsem ho, protože překližka by se mohla rozklížit a hlavně - s překližkovým loukoťovým kolem bych vypadal jako trouba. Opustil jsem myšlenku kola a začal rozvíjet nápad s překližkou.

A dostal jsem geniální nápad: koupím dýhu a udělám si vlastní překližku! Dýha na nábytkové hrany se prodává v nekonečných pruzích a skladuje se smotaná do kotoučů, takže není potřeba ji složitě ohýbat, stačí ve vhodné formě změnit poloměr ohybu a zafixovat přilepením k další vrstvě. Po pár hodinách 3D modelování a vybírání jsem dal dohromady i nějaký geometrický tvar, který vypadal pěkně, nebyl přehnaně složitý na výrobu a odsouhlasil mi ho i zbytek rodiny.

Namodeloval a vytisknul jsem tedy formy a začal řezat, ohýbat a lepit. Překližka je ze 4 vrstev, přičemž 2 jsem vždy namořil na tmavo lihovým mořidlem.

Použitá dýha: buk 2x42~mm, spotřebovaná délka asi 28~m.

Tady jsem udělal velkou chybu - místa, kde budou zářezy, jsem si nepoznačil už na ohýbací formě. Takže jsem musel v CADu změřit pozice zářezů a naměřit si je metrem. Druhá chyba: nechtělo se mi počítat vzdálenost zářezů od kraje, takže jsem si je naměřil vždy od předchozího zářezu. A třetí, nejhorší chyba: měřil jsem po oblouku, takže mě nenapadlo nic lepšího, než si na to vzít krejčovský metr (nejsnáz se ohne).

Udělal jsem pár zářezů, zkusil jak to pasuje a zjistil, že skoro vůbec. Přeměřil jsem to a málem jsem omdlel - nejvnitřnější zářezy (na kterých nejvíc záleželo, protože jsou jen pár centimetrů od sebe) byly mimo o víc než 2~cm. Když jsem potlačil prvotní chuť tím zatopit, zkalibroval jsem si krejčovský metr normálním metrem (nechápu, jak se s takovým aušusem dá něco ušít), udělal nové zářezy, lustr sesadil a slepil. Pak jsem si udělal kousek nové překližky, vyřezal z ní záplaty a zalepil díry. Kupodivu to ani není moc viděl.

Celý lustr jsem ještě přelakoval nitrolakem. Z téhle fáze jsem nenašel ani jednu fotku.

Lustr hotový, hurá na elektroinstalaci. Sehnat objímky E14 s vnějším závitem byl docela problém, ale povedlo se. Pak jsem zjistil, že na to, aby se žárovky houpaly na drátu pod lustrem jsou moc lehké a drát moc tvrdý (jo, asi jsem to zbytečně přepálil, když ke každé LED žárovce vede dvojlinka 1.5mm kabelu), takže jsem si vymodeloval a vytiskl matice na objímky, které se daly přišroubovat pár vruty na tělěso lustru.

Super, ale něco tomu chybělo... stínítka! Prvotní nápad udělat je ze zbylé dýhy jsem zavrhnul, když jsem si spočítal, že tolik mi jí zase nezbylo. A dobře jsem udělal, šmrdlal bych se s tím ještě teď. Takže 3D tisk. První pokus s tiskem po segmentech nastojato dopadl hrozně - přece jenom to byl dlouho otevřený, tedy navlhlý filament. Zubaté hrany, občasné hnusné vrstvy a stringy. Všude stringy, jako by tam řádila smečka pavouků. Takže plán B - vytisknout jako placku a pak nějak naohýbat. Na větší ploše je stáří a vlhkost filamentu jedno, takže tisk proběhl bez problémů. Jelikož PLA měkne při nějakých 70˚C, nebylo ani ohýbání problém. Po pár opatrných pokusech jsem zjistil, ze nejlepší je stínítko zajistit matkami na objímce, celé to na chvíli dát do horké vody a pak vytáhnout a nechat gravitaci, ať tvaruje.