Pružiňák
Druhá čepel vyrobená na kovářských kurzech na Kovarně na Olympu (kovarnanaolympu.cz).
materiál: pružinová ocel
Z mého začátečnického pohledu má pružinová ocel jednu zásadní vlastnost - pruží i zahřátá, takže aby se z kusu péra dal udělat plocháč, musí do něj člověk bušit jak hluchej do vrat a výsledek skoro nevidí. Jelikož mi kus pružiny hned zezačátku uhořel, původní plán na střenkový nůž musel ustoupit realitě a udělal jsem radši čepel s trnem.
Kování nože
Kus pružiny jsem nejdříve rozklepal na tzv. plocháč (placatý kus oceli). Byla to dřina a blbě se to drželo. Z plocháče jsem pak vykoval hrubý tvar čepele, srovnal, sedlíkem (placaté kladivo) odsadil trn a trochu ho vytáhl a zúžil.
No a pak přišlo na řadu nekonečné broušení flexou - nejdřív hrubý tvar, pak čepel vyžíhat, aby změkla a srovnat povrch. Nakonec jsem překonal lenost a nenechal tam ani jeden "okrasný" kráter po okuji nebo hamršlág (díra po kladivu v místě, kde jsem se při kování moc rozvášnil).
