Mikov - zavírák

Po rozebrání a důkladném vyčištění želízek a per od rzi, bahna apod. Mezistěny jsou z obyčejného železa, takže nestojí za záchranu - použiju je jen jako šablonu. Další krok bude sehnat materiál na opravu.

Konečně dorazil materiál, takže obkreslit šablonu, vyříznout lupénkovou pilkou a na pasove brusce 3h rovnat (2min broušení, 30min čekání, az kov vychladne). A nakonec cvičně sesadit.

Mezistěny: 1mm mosazný plech, konce střenek: 3mm mosazný plech.

A jak trefit stejný tvar pro koncovky a mezistěny? Zkoušel jsem to přilepit, což nakonec moc nefungovalo (lepidlo neudrží tah pásové brusky) a celkově to byla dost otravná práce.

A takhle vypadá po dokončení...

Kecám, je to jenom nůž hodně podobného typu, našel jsem ho na chatě. Bohužel ani on uz nemá orig. střenky - prý byly nekvalitní a rychle se zničily, takže tohle je výsledek opravy.

Napnutí per, která ze zavíráku dělají zavírák. Po mnoha pokusech, které vedly málem ke zničení materiálu, jsem zjistil, že nejlepší je pera podložit slabým imbusem a celé to utáhnout svěrákem tak, aby otvor v peru lícoval s otvory v mezistěnách a bylo tak možné pera zajistit nýtem. Nýt se nakonec ukázal jako nevhodný - nedařilo se mi správně slícovat otvory. Lepší byl měděný hřebík (špička tomu trefování hodně pomůže).

Pak jsem zkoušel udělat z hřebíku nýt - seřízl jsem jej a obrousil a zkusil rozklepnout. To byl hodně stupidní nápad - na ten hřebík jednostranně tlačila napnutá pera, takže se uvnitř začal ohýbat. Dalo mi hodně práce tu potvoru jakž takž srovnat. Poučení pro příště: ničím do něj nemlátit, nechat být, tlak per ho udrží na místě.

Zatímco jsem váhal, jestli na střenky použít ořech ztmavený fermeží, nebo švestku, dal mi taťka balík odřezků z prken z celkem pěkného tmavého dřeva s tím, že to je zbytek nějakého plotu, neví co s tím, ať kus vybrousím, ať je dobře vidět struktura a ať dám bacha, že je to namořené bůhvíčím.Tím bylo rozhodnuto, takže tady je vidět osazená a nahrubo vybroušená jedna ze střenek.

Mimochodem, to mořidlo na ploty nechutně barví kůži a skoro nejde dolů.

A je zhruba hotovo. Ještě dohladit, vyleštit a napustit něčím trvanlivým.

S dohlazováním byl nakonec spojený jeden podstatný problém - dřevo ubývá výrazně rychleji, než mosaz.

Můj úplně první pokus o výrobu pouzdra takového typu. Pomerně úspešně se mi podařilo vylisovat za mokra kůži do správného tvaru (už na druhý pokus), horší to bylo s udržením linie stehu a s rovným ořezáním přesahů. No a na víko mi vyšla "nádherna" rejha.

Ale celkově z toho mám dobrý pocit, bál jsem se, že to bude horší.

Nakonec jsem pouzdro nabarvil tmavě hnědou barvou na opravu oprýskaných bot. Postup barveni je děsný, příště použiju radši lihové barvy.